| |
Aktuálne
Podujatia
Archív
Redakcia
História
Knižná edícia
Predplatné
Kontakty
| |
<<
späť na Fragment ročník 1991, číslo 1
Jiří Olič
Tanec smrti
Jiří Olič (narodený 23. 4.1947 v Horní Libině, okr. Šumperk) pracoval ako kultúrny referent, vychovávateľ, agronóm a od januára 1990 ako redaktor Kultúrneho života a Fragmentu. Do 17.11.1989 publikoval básne, eseje, štúdie a výtvarné kritiky len v samizdatových časopisoch Koruna, Kontakt, Fragment-K, Komunikacích, Voknu a Střední Evropě. Napísal niekoľko básnických zbierok napr. Čechy, Morava, Slezko...(1979), Letní romance 0981), Wolfram 0982), Velká většina (1983), Komando deště (1984), Spojené státy nebeské (1985), Ornamenta (1988), Slzný plyn (1989), Tanec smrti (1989), Jeleni, troubící jeleni (1989); dve knihy esejí Lahvování moře (1980), Podstatná jména (1986) a biografie o Jakubovi Demlovi a Josefovi Váchalovi. Od roku 1975 žije v Bratislave.
TANEC SMRTI
I.
Ještě bije české srdce,
laň za laní ještě pluje.
Dostihuje kulka srnce,
už to v orloji hapruje.
II.
Ještě chví se v láhvi kmínka,
v lese štíhla jeřabinka,
milencům se potí dlaně;
zhasnou světla v očích laně.
III.
Ještě salón otevřen kráse.
Kam ten sysel ještě spěchá,
když už všude zavírá se!
Nastala anarchie v Čechách.
IV.
Ještě hledač hledá poklad,
ještě parta sjíždí fárat,
když se z ničehonic setmí.
Už se není o co starat.
V.
Ještě se ten bejk za kravou obrací,
správně píše český básnik: čas se nevrací.
Ještě se ten jetelíček milostně zavlní,
támhle už kosec jde, kosit on umí!
VI.
Ještě jedou rozmetadla
rozmetával chlévskou mrvu,
kola pěkně roztočená,
poledne, a už jim padla!
VII.
Ještě se v zapadlé vsi roker
zaposlouchá v pasé rock,
zasvítí mu slunko zlaté
na poslední z vlasti krok.
VIII.
Ještě kape puklý lavór,
ještě poručík poroučí,
tchýně tklivě hlasem dolor,
šátkem máva kdo se loučí.
IX.
Ještě má se družka k druhu,
neméně keramik k kruhu,
víc než osoby ty věrné
poledne je nějak černé!
X.
Ještě milku doprovází.
Mysliveček leze z mlází.
Ještě poletuje straka;
poledne, a jak se smraká!
XI.
Ještě z kohoutků jde teplá,
o půlnoci zhasnou světla,
ještě prostěradla zvadlá,
milenců pár. Už jim padla.
XII.
Ještě divák hledí divě
na zrcadlo, čtyři stěny,
ještě moucha najde v pivě
osud kalně naplněný.
XIII.
Marně paňmáma stojí za humnama,
ztratíse, nevrátí, rovnýma nohama.
Marně generál pěkně salutuje,
smrt má víc hvězd, nikoho nelituje.
TVÁŘ PSA
Absolútní Vůle
Strom za stromem
za listem list
nehouká sýček
to je píst
Absolútni Vůle.
Za hromem hrom
za kmenem kmen
v literách granitu
spočinem
V souvislostech
Je to tak prosté
vzplála jak vích
v souvislostech
prostě-rádlových
vichrem se stala
baterkou v tmě
neosvětleným
komínem
Pár tygřích očí
žíhaných.
Stopař.
Ohař.
Opař.
Hoří sníh.
To jsi ty, bolesti,
ty, z lesa chrastí?
Věčný smích.
Pár tygřích očí
bolestných.
(1990) |
|
Obálka
čísla:
Kresba archív
Obsah
čísla:
Jiří Olič
Josef Váchal
s. 3
Josef Váchal
Nový Kalendář Tolerancý
s. 12
Edvard Kocbek
Zrodení pre zázraky
s. 18
Jorge Luis Borges
Votrelkyňa
s. 27
Zbyněk Vybíral
Metafyzika poesie
s. 31
Ivan Diviš
Teorie spolehlivosti
s. 42
Nadežda Mandeľštamová
Spomienky
s. 49
Elias Canetti
Nemlčiace slová
s. 56
Jiří Olič
Tanec smrti
s. 60
Jacques Le Goff
Intelektuáli v stredoveku
s. 65
Etienne Gilson
Umelec a svätosť
s. 77
Hilary Putnam
Filozofi a ľudský rozum
s. 90
Jaroslav Durych
Apoštol českej prózy
s. 113
RECENZIE – POZNÁMKY
Martin Kasarda
Dúšok inscenovaného naivizmu – Dušan Dušek: Dúšky
s. 127
Igor Kis
Ďaleko k literatúre, ešte ďalej k čitateľovi – Jana Bodnárová: Aféra rozumu
s. 128
Ivan Diviš
O Krvavém románu Josefa Váchala – Josef Váchal: Krvavý román
s. 130
Marián Reisel
Posledné „nie“ sebe – prvé „áno“ Bohu – Soren Kierkegaard: Čistota srdca
s. 134
Ana-Marica Panic
Sex – stranícky nepriateľ č. 1?
s. 135
Jiří Olič
Tŕinástá komnata námětu – Eda Kriseová: Křížová cesta kočárového kočího
s. 136
Karol Chmel
Zeszyty literackie nr. 31
s. 137
Wlodzimierz Pazniewski
Metafyzický hotel
s. 138
Lenka Procházková
Jan Palach
s. 141
|
