|
Aktuálne
Podujatia
Archív
Redakcia
História
Knižná edícia
Predplatné
Kontakty
Časopis Fragment
/ F. R. & G. (fan page)
| |
<<
späť na Fragment ročník 1990, číslo 2
Egon
Bondy
Básne
KONEC KONCŮ
KOUKÁM
že včera bylo výročí
našeho druhého osvobození
Jak snadno člověk zapomíná na dobrodiní
mu prokázané
Ani neviseli prapory
ani rozhlas nehrál slovností písničky
proběhlo to bídně
jakoby žádné výročí nebylo
To je ale chyba!
Čím má být básník povzbuzen
když není žádná sláva?
Tak tak že si na to s opožděním vzpomněl
Tenkrát před šesti roky
jsme si všichni říkali
že je to na tři roky
A teď vidíš
že to bude ještě dalších patnáct let
Kam tě zařadiť vzpomínko
na ulice zatarasené tankem
na lidi s tranzistorem u ucha
– než jim došly baterie –
a přitom to trvalo celý týden
Nejpozoruhodnější byl však projev presidenta
– kdo se na něj dnes pamatuje! –
že rozkazuje abychom všichni hned začli poslouchat
Nejkrásnější bylo jak jste poslechli
smazat nápisy anžto to byla podmínka aby vojska odtáhla aspoň za Prahu
Vůbec se mi to moc líbilo
A teď už máme
– prosím –
třicáté výročí skončení II. světové války
jsme dobře připraveni na třetí
Tak se mně z jednoho polozapomenutého data
otvírá heroická perspektiva
na naše snaživé podplukovníky na Ussuri
Spojovat nesouměřitelné
je právě věcí básníka
Tak dlouho sedím do noci
až se mi to v chlastu propojí
Zachovali jste se jako národ docela pěkně debilně
ale není to naše zásluha
je to zásluha progresivních marxistů
kteří si zabrali sdělovací prostředky
a moc toužili zůstat pořád u lizu
Teď dělají zasloužilé mučedníky
zatímco my
jsme stále ta lůza které je třeba šlápnout na krk
Hrozně se mi to líbí
jak se bojuje za svobodu ve jménu své vlastní kapsy
Naše pokrokové marxisty zbožňuji
V kterépak zoologické zahradě bych se s takovými mohl potkat?
Rozšíření našich zoologických znalostí
je velký úspěch osmašedesátýho roku
Cožpak sračky a pomyje –
vy jste byli a jste nám zářným příkladem hnoje
a jste moc za to vděčni
Aspoň víme co s vámi udělat příště
(Sbírečka, 1974)
TEN KDO MÁ V
RUKOU SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY MÁ MOC
To je ta hrůzná ironie našeho věku
Zažili jsme to už v osmašedesátém
Sítem cenzury liberálů
nepronikla ani nejmenší informace
a už vůbec ne diskusní polemický projev
A teď ještě nám do dvaceti let vymřou ti
kteří přece jenom
protože mají máslo na hlavě
mají vůči nám mindráky
a byli by teď snadno proto ochotni
popřát publicitu i nám
na jejich místo nastoupí smečka
rozhněvaných mladých kolaborantů
kteří potřebují svou kolaboraci něčím zakrýt
(Sbírečka, 1974)
JE TO ZAJÍMAVÁ
VĚC
Bezpečně cítím že tím že nepublikuji
se nic neděje
Když po sto generací
po tři tisíce let nebudu publikovat –
nic se neděje
Má práce
můj život
mají měly a budou mít smysl
Tento cit zakouším zcela bezprostředně
jsem kliden a dokonce schopen jásat
jásat a děkovat
a děkovat
za svou práci a za svůj život
Ale nedovedu intelektuálně
pochopit a vysvětlit
proč tomu tak je
a jak to tak je
Špekulováním se
tu nikam nedostaneš
Poznání a pochopení
ti může být jenom přineseno
jako sklenice vína jež povstalo z vody
(Trhací kalendář,
1975)
DIVNĚ NESPOKOJEN
DIVNĚ ŠŤASTEN
málo píšu a mezitím zalézám na lůžko
tragický rok běží dál Jirous je ještě v base
párkrát denně vyskakuji z postele
neboť si pořád zapomínám klást tužku a papír na židli
dnes jsem dokončil tíživou ochromující Indii
a jak jsem nakoukl do čínské filosofie ocitl jsem se bez přechodu v
ráji
hloupým je filosofie hloupá
moudrým je věčností beze smrti
je šílené že právě tento celý rok se radují
což jsem v životě dosud nezažil
až na opíjení se v mládí – to byla slast
den za dnem a teď už ani nepiju
Fialově zelená obloha v podvečer
a pod ní sám jsem byl poutník
v dešti vypráhlé hrdlo
a stále jen to vědomí že je to krásné že je to krásné
23.IV.1977
(PRAHA 1977-1978)
PAMATUJ SI:
Žiješ a chcípneš jako každé hovado
Nebudeš souzen – tím méně trestán
Ale co uděláš pro to
abys sám a tví bližní a ti co přijdou po tobě
žili ve svobodných podmínkách
a nebyli vykořisťováni tak jako jsi ty
to uděláš ve smyslu dobra
Bez odměny Ale bouřit se bouřit se a bouřit se
proti těm kteří žijí ze sání naší krve
je jedinou věcí kterou můžeš a máš udělat
2.8.1986
(TRAGEDIE U DVOŘÁČKŮ
A JINÉ BÁSNĚ, 1986)
| |
Obálka
čísla:
Kresba archív
Obsah
čísla:
Ludvík
Vaculík
Čí je svět
s. 2
Ivan Hoffman
O nutnosti a zbytočnosti osvetovej práce
s. 8
Ján Štrasser
Drvivá menšina
s. 12
Martin Bútora
Bájka o spoločnej kúpelni
s. 14
Ivan Kadlečík
Rehabilitácie orechov
s. 31
Průklepový papír – 30 g/m2
(rozhovor s Milanom Šimečkom)
s. 33
Juraj Špitzer
František Xaver Messrschmidt
s. 53
Gyorgy Konrád
Urážlivý štát
s. 64
Egon Bondy
Básne
s. 76
Dušan Šimko
Penzista Stokowski
s. 84
Martin M. Šimečka
Priatelia
s. 88
Adam Zagajewski
Opäť začal plynúť čas
s. 96
Pavel Klimeš
Úvaha únorová 1990
Ivan Diviš
Záznamy a básne
s. 108
Richard von Weizsäker
s. 117
Marta Frišová
List biskupovi
s. 127
František Mikloško
Ľudia – roky – osudy
s. 133
RECENZIE – POZNÁMKY
Ivan Klíma
O životě Franze Kafky
s. 141
George Orwell
Zamjatin
s. 147
Milan Šimečka
Havel od začátku
s. 150
Petr Král
Ivan Diviš – Žalmy
s. 154
Pavel Matejovič
Stalin
s. 157
Andrej Stankovič
Všichni... ale žádní „rodáci“
s. 160
Jiří Olič
Keith Haring
s. 162
Jiří Olič
Tanec smrti Laca Terena
s. 164
Andrej Ferko
O slepej slovači
s. 166
Dokumenty PEN-klubu
s. 168
Nadácia Jana Patočku
s. 174
|