|
|
|
|
Aktuálne
Časopis Fragment / F. R. & G. (fan page)  |
Fragment
ročník 1998, číslo 3-4
Skupina mladých autorů, která se shromáždila okolo Daniela Charmse a Alexandra Vvěděnského, pocítila tíživý tlak doby a pokusila se na něj reagovat svým vlastním, zcela novým a originálním, bytostně uměleckým přístupem. Tak vznikl v Leningradě (při Domě tisku) Svaz reálného umění OBERIU, kam kromě Charmse a Vvěděnského patřili také Nikolaj Zabolockij, Konstantin Vaginov, Igor Bachtěrev a další. Členové OBERIU uspořádali v lednu 1928 své první větší vystoupení, kde hlavní slovo měl právě Daniel Charms. V průběhu jedné části večera seděl na skříni a četl své absurdně-dadaistické verše. Na závěr večera byla uvedena jeho divadelní hra Jelizaveta Bam. Téma hry – umělecká výpověď o bezmoci člověka, nespravedlivě stíhaného policejním režimem – je rozvedeno na bázi iracionalismu, absurdna, dadaismu a grotesky jako jediných uměleckých přístupů, vhodných k pravdivé a přirozené výpovědi o tehdejší realitě. Není těžké si představit, že taková kulturní akce nezůstala pro členy Svazu reálného umění bez následků. Množily se varovné a ustrašené hlasy a vše vyvrcholilo článkem ve Smeně, leningradském komsomolském časopise. Článek nesl název Reakční žonglérství a podtitulek O jedné provokaci literárních chuligánů. Psalo se v něm o tom, že organizátoři uvedené kulturní akce se vlastně dají srovnat s třídním nepřítelem a že je nutné je jako takové zničit. To znamenalo jednak konec krátkého života OBERIU, jednak začátek soustavného pronásledování jeho členů. Mlýny stalinského režimu mlely jistě a navíc poměrně rychle. Po patnácti letech od „odhalení zrádců lidu“ již téměř nikdo z nich nebyl naživu a zdálo se, že podobné umělecké sdružení nikdy neexistovalo. Vraťme
se ale podrobněji k D. Charmsovi. Svůj trest si otec básníka Charmse začal odpykávat v Petropavlovské pevnosti, po několika letech však vyměnil toto proslulé vězení ruských spisovatelů za neméně proslulý tábor nucených prací na ostrově Sachalin, odkud se šťastně dostal na svobodu za amnestie v r. 1900. Díky svým pestrým životním osudům posloužil za předlohu několika literárním postavám A. P. Čechova a L. N. Tolstého a sám se vážně zabýval literární činností. Jeho literární talent uznával dokonce i Lev Tolstoj, s kterým si otec Charmse dlouhou dobu dopisoval. Tolstoj často kritizoval (což je zajímavé v souvislosti s tvorbou Charmse) přílišnou fantastičnost Juvačovových děl. Krutá životní zkušenost otce společně s nově získávanou zkušeností vlastní začaly vytvářet v mysli básníka Daniela Charmse zárodky absurdna, nevázané hry fantazie, nonsensu, alogična či zázraku a snu jako jediných životních pravd a jistot. Vidí reálné předměty ve zcela nových, zdánlivě nelogických vztazích a souvislostech. Obecně tak často užívané a zneužívané pojmy jako „hrdinství“, „morálka“, „čest“ se mu zprotivily. Váží si naopak údivu, nadšení, inspirace, stesku, hoře, lítosti, radosti a smíchu. Ty ještě neztratily svou průzračnou čistotu a jedinečnost. Jeho povídky, verše a dramatická dílka nejsou proto nonsensem odtrženým od reality. Jsou přirozeným chápáním a uchopováním substance reality, pravdivě zaznamenávají obrazy, vznikající ve vědomí nesmírně citlivého člověka jako důsledek střetu nečistých a zvrácených sociálně-politických praktik, chápaných tehdy jako všední a normální, s děstsky průzračnými city a pocity básníka. Rozpor mezi životní filozofií Charmse a filozofií doby, ve které žil, mu dal možnost zachytit celou tehdejší atmosféru s nadhledem a objektivně. A tak, ať se nám to zdá jakkoli neuvěřitelné, Charmsova morbidní dílka, ve kterých si hrdinové trhají ruce, nohy a hlavy, kde jediným prostředkem komunikace je kopanec, rána pěstí, chrčení či škytání, kde přirozeným pohybem hrdinů je lezení, či spíše plazení se po břiše či po čtyrech, jsou vlastně přesným a pravidelným zobrazením atmosféry epochy, ve které byli Charms a milióny jiných nuceni žít. Je přímo
absurdní, jak ostatně asi vše, co má s Charmsem co do činění, že úplný
zákaz tisknout jej a také v pořadí již druhé uvěznění (poprvé byl s
Vvěděnským rok ve vyhnanství v Kursku) v r. 1937 následovalo po vydání
jeho básničky pro děti s názvem
Jednou z domu vyšel pán. Jednou
z domu vyšel vám Šel
pořád přímo za nosem Zrána
pak vešel do lesa Touto básničkou si tedy Charms nejen vysloužil zatčení, ale zároveň v ní předpověděl svůj osud. Jednoho krásného jarního dne roku 1941 si „vyšel z domu“ koupit tabák do dýmky. Není známo, procházel-li při cestě do trafiky černým lesem, jisté však je, že „od těch dob, že od těch dob – zmizel“. Zemřel zapomenutý v jednom z leningradských žalářů v době bolokády začátkem roku 1942. Zpráva o posmrtné rehabilitaci Daniela Charmse byla doručena jeho příbuzným v roce 1956.
|
Obálka
čísla:
Obsah
čísla: |
|
|